Genetická genealogie

Nazýváme-li 19. století stoletím páry a 20. století přineslo do našich životů naprostou většinu vynálezů lidského pokroku materiálních, denně používaných a pro naši existenci nezbytně nutných potřeb, a zároveň ideologie z jejichž odkazu, pozitivního nebo negativního žijeme dodnes a budou ovlivňovat myšlení lidí dále do budoucnosti, pak je nyní nadcházející jednadvacáté století nejen stoletím úspěšné vědecké návaznosti toho předcházejícího, ale v celém spektru vědních oborů, dle mého názoru dominujícího s největším rozvojovým potenciálem – genetiky, stoletím pokroku a dominance právě této vědecké disciplíny. Genetika od dob Mendela není dnes pouze vědou přírodní a úzce zaměřenou, nýbrž vědou ovlivňující stále více a s větší intensitou praktický život člověka, a to stále více právě každého jednotlivce. Genetika se stává plnohodnotným pojítkem mezi vědními obory, častokrát spolu více či méně souvisejícími. V našem prostředí stává se vědou, která svými poznatky doplňuje, upřesňuje nebo častokrát v mnohých případech supluje obory jako jsou antropologie, demografie, archeologie a v poslední době také genealogie. Troufnul bych si ji s trochou nadsázky nazvat další pomocně historickou vědou, ačkoliv by toto vyjadřovalo skutečně pouze malou část její využitelnosti.

V tomto článku jsem si vzal za úkol představit pro genealogy, případně kolegy z jiných příbuzných oborů, možnost využití jejího potenciálu při analýze a zkoumání dědičného mužského pohlavního Y chromozomu formou genealogického (genografického) testování. Tato práce nemá být odbornou genetickou studií, nýbrž má mít pouze informativní charakter.

V prvé řadě je nutné seznámit se se základními pojmy a popisem.

V živých organismech je nositelem zakódované dědičné informace kyselina deoxyribonukleová (zkraceně DNA), uložená v buněčném jádře. Tvoří ji přibližně 3,2 miliardy 4 různých molekul dusíkatých bází (u člověka popsány písmeny A, C, G, T), které vytvářejí řetězec dvou spirálovitě zatočených vláken. DNA vytváří s bílkovinami a kyselinou ribonukleovou (RNA) uspořádané útvary, tzv. chromozomy. U člověka nalezneme celkový počet 46 chromozomů. Ty jsou tvořeny dvěma sadami po 22 chromozomech (jednou sadou od otce, druhou od matky), které určují náš vzhled, disposice, náchylnost k nemocem, zděděné vlastnosti atd. Zbývající dva chromozomy tvoří chromozomy pohlavní, u můžu jsou to XY a u žen XX. Kombinace od každého z rodičů jednoho předaného chromozomu určuje výsledné pohlaví potomka. Jelikož se chromozom Y dědí pouze po mužské linii a z otce na syna je předáván právě vždy jeden a ten samý chromozom, hodí se právě tato oblast, její znaky a mutace, velmi dobře ke zkoumání geografického původu člověka po linii otců nazpět generacemi.

Jak je výše uvedeno, řetězec DNA tvoří sekvence molekul A, C, G, T, tyto tvoří svou mutací na daném místě různé druhy variací nazývané genetické markery. Těch je několik druhů, ovšem v genealogických testech se pracuje s tzv. STR markery, někdy též také s tzv. SNP markery. Jelikož je chromozom Y od ostatních chromozomů isolován, nejsou mutace nikterak ovlivňovány a probíhají náhodně. To má velkou výhodu právě u potomků, kteří zdědili stejný chromozom od jednoho stejného předka ve své otcovské linii. Dá se potom v rámci širokého srovnávacího materiálu s velkou přesností předpovědět, po jaké době dochází k mutacím na tomto chromozomu a vypočítat, dle počtu shodných hodnot markerů, generační vzdálenost společného předka.

Genealogický test se provádí zpravidla za pomocí stěru slin z ústní sliznice a následným zasláním do příslušné laboratoře. V dnešní době, kdy zažívá toto odvětví veliký rozmach, existuje u nás mnoho laboratoří zabývajících se komerčními genealogickými testy Y-DNA a mateřské mtDNA pro zájemce nejen z řad genealogů. Jsou to např.:

Forenzní DNA servis; Genomac; DNAtest.CZ; P&R LAB; na Slovensku DNAtest a v zahraničí asi nejrozšířenější firma Family Tree DNA.

Každá z laboratoří má ve své nabídce různý počet měření hodnot genetických markerů. Nejčastěji se měří hodnoty počtu 12, 17, 25, 37 a 67, i když výjimečně se jejich počet může blížit stovce. Čím větší počet zjištěných markerů, tím detailnější určení příslušné „populace, do které člověk geneticky náleží“ a zároveň lepší porovnatelnost případných shod s jinými lidmi a jejich hodnotami a výpočet vzdálené příbuznosti po jejich otcovské linii.

Výsledkem testu je zjištění haplotypu testovaného jedince, tj. zjištění číselných hodnot vybraných markerů a z nich určení příslušné haploskupiny, do které přísluší. Haploskupinu můžeme popsat jako velkou skupinu jednotlivých haplotypů, které charakterizují různé populace, jejich historii a migraci. V žádném případě však nelze přirovnávat národnost či příslušnost celých národů k jedné charakteristické haploskupině. Zaprvé je vývoj haploskupin podstatně starší než vývoj národů (tisíce a desetitisíce let) a zadruhé mužská linie tvoří pouze nepodstatnou část z celého různorodého spektra našich předků a není založena na jazykové, historické a kulturní společnosti. Existují sice haploskupiny charakteristické pro příslušníky Slovanských, Germánských, Keltských národů atd., ovšem toto je pouze hrubé orientační dělení, které nedefinuje žádnou takovou příslušnost.

Svůj výsledný haplotyp můžeme vložit do našich i světových internetových databází a tak porovnat své výsledky s výsledky lidí z různých koutů planety, v našem prostoru především Evropy a případně Ameriky a udělat si komplexnější obrázek o migraci předků a našich „příbuzných“ v jiných zeměpisných oblastech.

Co nám haploskupina může prozradit s jejím nositeli? Osobně jsem si sám nechal v roce 2007 tento genealogický test provést stručně s tímto výsledkem:

Indikovaná haploskupina R1b, tato haploskupina patří společně s druhou, velmi rozšířenou haploskupinou R1a, do společné haploskupiny R. Haploskupina R je nejvíce rozšířenou skupinou v Evropě. V současnosti podle české databáze je jejími nositeli 51% české populace, následovaní haploskupinou I, tvořící 22%. Zbývajících 5 haploskupin se nachází pod hranicí 10%. Skupina R (dělící se na skupiny R1 a R2; R1 ještě na výše uvedené R1a a  R1b) se vydělila ze starší P, asi před 30 000 – 35 000 lety v oblasti severozápadní Asie. Nejvíce v Evropě skupina R1b zastoupena ve Španělsku, Portugalsku, Irsku a Walesu, kde dosahuje u tamní populace hodnot až 90%. Významná je také v Anglii nebo Francii, kde se počet jejích nositelů v populaci blíží 70%. Více na východ její zastoupení slábne a dá se říct, že střední Evropa tvoří předěl právě mezi haploskupinami R1b a R1a, kde dále na východ je větší koncentrace právě skupiny o něco mladší R1a, vzniklé asi před 10 000 až 15 000 lety, která je spojována s tzv. Ahrensburskou kulturou a kulturou mohylovou. Její rozšíření je největší zejména v Rusku a na Ukrajině (okolo 50%) a velké množství (63%) bylo zjištěno u Lužických Srbů.

Každá z existujících haploskupin má definovatelné také své podskupiny. U R1b jich je okolo dvaceti. Tyto podskupiny nám dávají ještě upřesňující pohled na minulost našich předků v otcovské linii. Jelikož na určení podskupiny je potřeba zjistit genetický profil o větším počtu markerů, jisté indicie nám může poskytnout srovnání s jinými lidmi v databázích. V tomto se nejvíce autor blíží podskupině R1b1c, která tvoří podstatnou procentuální část R1b. R1b1c vznikla s největší pravděpodobností ve Střední Asii v sibiřské oblasti zhruba před 32 000 – 21 000 lety. Je spojována s tzv. aurignackou kulturou, která přišla do Malé Asie v době vrcholného paleolitu. Odtamtud se pravděpodobně přesunula kolem pobřeží Černého moře do východní Evropy a postupem času podél Baltu do Evropy západní. V době ledové se její příslušníci s určitostí shlukovali v oblasti Pyrenejí na Španělsko-Francouzském pomezí, odkud se po ústupu zalednění rozšířili po celé západní Evropě a britských ostrovech.

Genealogické testy DNA byly a zatím povětšinou jsou vnímány pouze jako zpestření rodinné historie, ale postupem času s jejich stále rostoucí popularitou, vývojem a rozvojem světových databází skýtají nové a nové možnosti.

V občanské genealogii můžeme s jejich pomocí v některých případech dokázat nebo částečně odhalit případného otce, či lépe pochopit situaci, kdy otce neznáme. Příkladem budiž jeden kolega, který ve svém vývodu v mužské linii narazil na svého prapředka jako nemanželského. Po absolvování genealogického testu svého Y chromozomu a následným porovnáním svého haplotypu v jedné z databází objevil několik velice blízkých shod s lidmi v Belgii. Jelikož se jeho předek narodil v době, kdy na tamní panství přišel  z Belgie rod Buquoyů a s ním zároveň jejich vlastní služebnictvo a úřednictvo, je tedy velice snadné domnívat se, že otcem byl právě někdo z těchto Belgičanů. Lidem zejména ve Spojených státech amerických a v Kanadě, kde je genealogie vlivem mormonské církve velice oblíbenou záležitostí, mohou jejich výsledky o mnoho lépe upřesnit místa, kde jejich předkové před příchodem do Nového světa žili a posouvají je ještě dále do minulosti, než prameny, ze kterých mohou nyní čerpat informace.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode