Náhled do komunální sfragistiky janovického panství z odlitků pečetí v Moravském zemském archivu v Brně

22.12.2011 20:47

Po nedávno publikované diplomové práci Hany Seichterové zabývající se komunální sfragistikou na panství sovineckém(1) je vhodné alespoň minimálním způsobem doplnit poznání o pečetním materiálu i na sousedním janovickém dominiu a zaplnit tak menší mezeru v poznání komunální sfragistiky v oblasti severní Moravy chybí.(2) Jelikož ve vymezeném prostoru nelze plnohodnotně podat obraz komplexního vývoje pečetí v celém rozsahu, přistoupil jsem alespoň k základnímu seznámení s pečetními obrazy jednotlivých obcí a vytvoření základního katalogu pečetí. Východiskem byl ucelený fond Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi uložený v Moravském zemském archivu v Brně pod značkou G 125. Dalším zdrojem, který mohl být použit, zejména co se týče originálního otisku pečeti, byla rektifikační akta. U svazku janovického panství však, na rozdíl běžně od  svazků jiných dominií, bylo použito tzv. slepého pečetění,(3) takže nebylo možno reprodukovat pečeť v příslušné obrazové kvalitě, resp. v jejím originálním použití, tj. otisku typáře v pečetním laku (vosku). Pečetě zaujímají rozsah let 1543 až 1850. Rok 1543 je rokem, kdy je doloženo použití menší pečeti Rýmařova.(4) Rok 1850 je pak rokem zániku patrimoniální správy a nahrazení vrchnostenských úřadů plně státními úřady, kdy používání pečetí v běžné spisové službě vlivem dalšího nárůstu písemného materiálu končí a pečeť je plně nahrazena otiskem kovového či pryžového razítka.

Počátky komunální sfragistiky lze přirozeně hledat u nejvýznamnějších sídelních celků, zejména královských měst, a to již od poloviny 13. století, kdy potřeba funkce pečeti, tj. pověřovací, ověřovací a uzavírací, vyvstala i v agendě městské kanceláře v souvislosti s emancipací měst a nárůstem vlastní písemné produkce. Nejstarší pečeť u nás je pečeť města Brna z roku 1247,(5) jako druhá v pořadí je pečeť města Jihlavy o dva roky mladší, jež se nám však do dnešní doby nedochovala, nejstarší dochovaná pečeť Jihlavská pochází z roku 1268.(6) Dále následují naše nejvýznamnější města jako Litoměřice (1262), Německý Brod (1269), Hlubčice (1272), Most (1273), Kadaň (1274), Klatovy (1279), Opava (1289), Uherský Brod (1297). Poměrně pozdní je pečeť Olomouce (1305). Poté následují Plzeň (1307), Kutná Hora (1308) či Znojmo (1310).(7) Ikonografická ozdoba pečetního obrazu nesla, podobně jako v západní Evropě, atributy samotného města, tudíž nejčastěji motivy věže či hradební zdi. Později se přidaly znaky související se znameními vrchnosti či celými erby. Pro některá města to pak byla mluvící znamení, kdy daný znak zároveň vyjadřoval jejich název.(8)

Od patnáctého století postupně dochází k rozšiřování pečetního práva i na menší města a samotné obce. Zejména šlo o obce, které vlastnily městská privilegia, na základě kterých pečetily svou vlastní písemnou agendu.(9) Nejstarší dochované vesnické privilegium na Moravě pochází ze 13. července 1496 a získala jej od olomoucké kapituly ves Křenovice na Přerovsku. Privilegium bylo uděleno Křenovicím proto, aby se obec v soudních záležitostech mohla obracet na soud v Kroměříži a nikoliv na soud místní.(10)

Druhé nejstarší privilegium získala o tři roky později obec Velký Týnec na Olomoucku a poté následovalo udělení privilegií dalším obcím jako např. Vojkovicím (1500), Medlovu (1502), Němčičkám (1509), Střelicím (1521) aj.(11) Od poloviny 16. století počet vesnických pečetí prudce narůstá a souvisí především s nárůstem písemné agendy a soudních pravomocí.(12)

Pečetí se užívalo v záležitostech, jež spadaly pod působnost obce, jako byly např. výměry půdy, potvrzování smluv, testamentů, atestací atd. Pečeť byla uschována u rychtáře či fojta, který zároveň měl soudní pravomoci při rozhodování některých menších sporů. Použití pečeti pak zároveň posilovalo pozici obce při jednání s vrchnostenskými úřady. Pakliže obec pečeť nevlastnila, stávalo se, že za ni za určitý finanční obnos pečetila ves sousední, případně vrchnostenská kancelář. Tato praxe však byla nejen nákladná a zdlouhavá, zejména proto, že obce si musely své požadavky vyprosit, byl to tedy další důvod pro pořizování si vlastního pečetního práva a vlastního pečetního typáře.

Na Moravě byl patrně nejsilnějším impulsem pro masové rozšíření pečetí rok 1749. V této době byla sepsána rektifikační akta, přiznání půdy poddaným za účelem vybírání daně vrchností, ke kterým kromě podpisů rychtářů jednotlivé obce tiskly své pečeti.(13) Mnohé z nich si pečetní typáře pořizovaly zejména pro tento účel. Tímto Morava předběhla o několik desetiletí Čechy, ve kterých se obecní pečeti v hojnější míře objevují až v 80. letech 18. století.(14) Paradoxní situace takto nastala na panství jihlavském, jehož vesnice částečně příslušely do Čech a částečně na Moravu, a pouze moravské vesnice si pro tento účel zřídily pečeť.(15) Ve Slezsku byl obdobou rektifikačních akt o něco později sepsaný tzv. Karolinský katastr. V tomtéž století byl následujícím hromadným impulsem pro pořizování si vlastních pečetí Josefinský katastr z let 1785 až 1787.

Důležitá hodnota pečetního obrazu byla heraldická. Zatímco u měst obrazy pečetního pole kopírovaly motivy ze starších znaků či byly případně vytvářeny pro reprezentativní účely pečeti s nezávislými ikonografickými motivy, u vesnic se často samotné pečetní znamení stávalo samotným znakem, pouze formálně potvrzeným v době pozdější. Použitý symbol v pečetním poli nejčastěji reprezentoval charakter dané vsi, zejména v oblastech zemědělsky intenzivně obdělávaných to byly velmi často atributy zemědělského nářadí jako radlice, pluh, vinařské nože, motyky apod. Nezřídka se také setkáváme s odkazem na část z erbu vrchnosti, případně atributy svatých dle místního patrocinia. V některých případech docházelo i ke kombinaci všech uvedených motivů.(16)

U vnějších znaků pečetí je na první pohled patrný tvar. Pečeti byly ve velké míře přirozeně kulaté, následované často též pečetěmi oválného tvaru. Výjimkou však nejsou ani pečetě štítovité, špičatě oválné či ojedinělé i šestiboké a osmiboké. Nejčastěji byla pečeť na materiálu přitištěna, méně docházelo k přivěšování. Tím se novověké pečetění liší od středověkého, kdy na listinách více převažuje opačný případ. Rozměry typářů se pohybují okolo 20 až 50 milimetrů, výjimku tvoří významná královská města, která svou honosnost a reprezentaci deklarovala i okázalostí a velikostí pečetidla, které např. v případě pečeti Starého města pražského z 15. století má rozměr 90 milimetrů.(17) Jelikož pečeti byly v kompetenci obecní rady a samosprávy obce, vykazují často důležitý prvek, a to prezentaci národnostních poměrů v obci nezávisle na jazyku, kterým mluvila vrchnost a ve kterém expedovala písemnosti. V našem prostředí se přirozeně objevuje čeština a němčina. V českém prostředí se nejčastěji vyskytují pečetní legendy ve znění „ Pečeť dědiny ...“, „Pečeť obecní dědiny ...“, „Pečeť obce ...“, „Obec ...,“ a další kombinované varianty. V německy mluvícím prostředí to pak jsou nejčastěji kombinace slov Gemein(de) a Sigill(um) společně s názvem obce. V dřívější době byly legendy psány gotickou minuskulou, které později nahradila humanistická majuskula, resp. kapitála. V případě druhé rýmařovské pečeti z roku 1671 je to poněkud nezvyklá kombinace písma latinské a řecké abecedy a u pečeti Žďárského Potoka pak kurzíva.

Zlom a de facto konec běžného používání pečetí přinesl rok 1848, kdy zaniká patrimoniální správa a obce se stávají nejnižší složkou státní samosprávy v čele s voleným obecním výborem a starostou. Nová organizace postátněné veřejné správy vstoupila v platnost 1. ledna 1850.(18) V obcích, kde byla ještě pečeť používána, ji po tomto datu nahrazují razítka. Nově vzniklé obce tímto převzaly pečetní obraz do svého znaku a používaly jej až do roku 1952, kdy bylo uzákoněno, že na razítkách smí být vyobrazen pouze státní znak.(19)

Janovické panství se skládalo ze dvou měst a celkem devatenácti obcí. Pouze jedna obec neměla pečeť, a tou byl Ferdinandov, jenž však měl charakter spíše osady, proto se lze zcela bezpečně domnívat, že pokud nějaké záležitosti pečetil, pak byla pro tento případ použita pečeť blízkého Horního Města. Poměrně zajímavou skutečností na pečetích tohoto panství je jejich ikonografická bohatost. Zatímco vesnice na jih od Rýmařovska již v rovině Hané velmi často kopírují jednoduchou symboliku zemědělského nářadí, pak toto neplatí právě pro oblast horskou, která si dokázala jednotlivé pečeti vyzdobit mnohem rozmanitěji. Na pečeti číslo jedna z Bedřichova je to zcela netypicky motiv kozy, který lze ztěží obhájit jako symbol zvířete příznačného pro tuto ves, která měla spíše charakter hornický a těžařský vzhledem k bohatým rudným dolům a rozsáhlému zalesnění katastru. Motiv zvířete, resp. kohouta se rovněž nachází na pečeti Tvrdkova. Zemědělské náčiní nalezneme pouze na pečeti Dobřečova, atribut zemědělské výroby, tj. otep slámy se pak nachází na pečeti Dolní Dlouhé Loučky. Rostlinný motiv se objevuje na obou pečetích Edrovic. Zatímco na pečeti číslo pět jsou to poněkud zvláštně použité růže, u pečeti číslo šest se lze domnívat, že jde o rostlinu lnu, neboť Edrovice byly v této době (1823) zcela typicky tkalcovskou obcí. Zvláštní vyobrazení se rovněž nachází na pečeti Harrachova. Jde o alegorické zpodobnění Spravedlnosti. Pečeť byla pořízena patrně někdy těsně po založení obce hrabětem Ferdinandem Bonaventurou Harrachem v roce 1748 pro tamějšího rychtáře Karla Schweidlera (použitá byla roku 1787). Její obraz je tedy patrně přímo vázán na osobu rychtáře, který měl zároveň soudní pravomoc v případě rozhodování sporů menší závažnosti.

Ikonograficky nejbohatší jsou pečeti Horního Města. To přirozeně souviselo s jeho dřívějším charakterem svobodného města, na které bylo Horní Město povýšeno císařem Rudolfem II. v roce 1580. V kolekci šesti pečeti se zároveň nacházejí dvě největší bohatě zdobené pečeti panství o rozměrech 46 a 42 milimetrů. Těm konkuruje pouze menší pečeť rýmařovská s průměrem 40 milimetrů. Hlavním atributem těchto pečetí je pták s královskou korunou a nezbytnými zkříženými kladivy jako symbolem bohaté těžby kovů v tomto městě. Poměrně zajímavou součástí honosných kusů erbovní pečeti Horního Města (pod číslem devět) je pak osoba panovníka jako klenot na helmici. Dvě obecní pečeti Jamartic pak nesou shodně symbol vzpínajícího se koně. Velmi neobvyklým symbolem je vyobrazení Božího oka na pečeti janovické. To by snad mohlo souviset s charakterem Janovic jako správního sídla celého panství, nicméně otázka použití právě tohoto motivu se tím uspokojivě nevysvětluje. Obec s rozdílným obrazem pečetního pole je Janušov. Zatímco stará pečeť z roku 1696 opět poněkud zvláštně zobrazuje štít položený na znakovém plášti, což byla výsada erbů nejvyšší šlechty, následující pečeť o sto roků mladší zobrazuje pouze jednoduchý symbol srdce, zato však s náznakem blasonu. Rozmanitost pečetních obrazů doplňuje mluvící pečeť zaniklé obce Růžové, kterou tvoří příznačně růžový keř. Na sousedním panství sovineckém byla mluvící znamení rozšířena o něco více, tímto znamením na pečeti disponovaly obce Jiříkov (vyobrazení svatého Jiří), Křížov (vyobrazení kříže), Kriegsdorf (česky Vojnovice – zobrazené vojenské nástroje) a Veveří (motiv veverky)(20) Jedním z nejzajímavějších vyobrazení má celkem nenápadná pečeť Žďárského Potoka, jejíž pole tvoří dvě podané ruce pod Davidovou hvězdou a s pečetní legendou velmi netradičně provedenou kurzívou oproti zcela běžnému majuskulnímu písmu.



1, SEICHTEROVÁ, Hana: Pečeti a razítka obcí bývalého sovineckého panství 1550–1951. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno 2010 (navazující na práci bakalářskou zabývající se pouze pečetěmi).

2, Některé práce zabývající se obecními pečetěmi na Moravě podávají spíše obecný přehled nebo naopak svůj obsah vymezují teritoriálně mimo náš prostor. Mimo výše uvedenou diplomovou práci Hany Seichterové je tedy nutné zmínit alespoň některé publikace obecné či svým obsahem pojednávající zevrubněji o samotném vývoji komunální sfragistiky – jako SLAVÍK, F. A: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na Moravě a v jejích obvodech ve Slezsku. Brno: Zvláštní otisk Moravského muzea zemského, 1906.; ŠTARHA, Ivan: K počátkům vesnické pečeti na Moravě. Heraldika: bulletin pro základní historické vědy, V, 1972, s. 114-120.; STEINBACHOVÁ-KONEČNÁ, Věra: Vesnické znaky a pečeti Moravy. Heraldika: bulletin pro základní historické vědy, V, 1972, s. 121-129.; SPÁČIL, Vladimír a kol: Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okresu. Olomouc: Městský NV, 1985; MÜLLER, Karel: Pečeti a znaky obcí na Jesenicku. Jeseník: Statni okresní archiv, 2003.

3, Otisk pečetního typáře přímo do papíru.

4, MÜLLER, Karel: Nejstarší vyobrazení znaku města Rýmařova. Sborník vlastivědného muzea v Bruntále, sv. 4, Bruntál 1989.

5, DŘÍMAL, Jaroslav ŠTARHA, Ivan: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. Brno 1979, s. 19. Zobrazena je i v publikaci Jiřího Čarka, viz ČAREK, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 23. A konečně i v ediční řadě CDB, s. 15, č. 38; Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/2 (rejstříky 1241 – 1253). Ed. Jindřich Šebánek – Sáša Dušková. Brno, 1965.

6, DŘÍMAL, Jaroslav ŠTARHA, Ivan: Znaky a pečeti, s. 220.

7, VOJTÍŠEK, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha 1928.

8, V našem případě lze takto hodnotit znak města Rýmařova, který reflektuje svým znamením (vlčicí) pověst o založení města Římany.

9, DŘÍMAL, Jaroslav ŠTARHA, Ivan: Znaky a pečeti, s. 316.

10, LAPÁČEK, Jiří: Nejstarší známé vesnické znakové privilegium je z Křenovic. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově, 2002. s. 9.

11, ŠTARHA, Ivan: Nejstarší vesnické znaky na Moravě. AČ, 42, 1992. s. 209 – 210.

12, ŠTARHA, Ivan: Ke vzniku nejstarších vesnických pečetí na Moravě. Heraldika X, 1977, č. 1, s. 210.

13, ŠVÁBENSKÝ, Mojmír: Všeobecné zavedení vesnických pečetí na Moravě a předrustikální pečeť Moravské Loděnice z r. 1597. ČslM – B, 31, 1982. s. 203.

14, STEINBACHOVÁ-KONEČNÁ, Věra: Vesnické znaky a pečeti Moravy, s. 122-123.

15, Více informací ke komunální sfragistice na jihlavském panství podává diplomová práce Jiřího Jelínka, viz JELÍNEK, Jiří: Pečeti a razítka moravských vsí bývalého jihlavského panství 1626-1951. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno 2001.

16, STEINBACHOVÁ-KONEČNÁ, Věra: Vesnické znaky a pečeti Moravy, s. 126-127.

17, KREJČÍK, Tomáš – KREJČÍKOVÁ, Jarmila: Úvod do české sfragistiky. Ostrava 1989, s. 51-52.

18, HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. Jihlava 2007, s. 273.

19, SMRČEK, Oldřich: Razítka jako součást sfragistických sbírek, problematika katalogizace. Zpravodaj krajského muzea v Hradci Králové, č. 3-4, 1979, s. 16-25.

20,SEICHTEROVÁ, Hana: Pečeti a razítka obcí bývalého sovineckého panství, s. 32.

 

Katalog pečetí(1)

Bedřichov (1787)

Kulatá pečeť o průměru 27 mm. V pečetním poli lemovaném dvojitou šňůrou perlovce se nachází koza s dalším neurčitým motivem. Legenda v opise je psána kapitálou.

SIGIL DER GEMEIN IN FRIDRICHSDORF

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1428.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 396.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 275.

Obrazová příloha, pečeť č. 1.

 

Dobřečov (1787)

Kulatá pečeť o průměru 22 mm. Obrazem pečetního pole je zemědělské nářadí, kdy přes kolmo postavenou kosu jsou přeloženy sekera s motykou. Pečetní legenda je psána kapitálou.

SIGIL GEMEIN ° TOBERSEICKG °

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1576.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 394.

Obrazová příloha, pečeť č. 2.

 

Dolní Dlouhá Loučka (1668)

Kulatá pečeť o průměru 26 mm. Obraz tvoří ve vavřínovém věnci přes sebe položené kapitály G S L D (Gemein Sigill Langen Dorf) 1668. V temenu je pak obraz otepi slámy.

G S L D 1668(2)

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 507.

MZA Brno; fond D 7 Matrika výnosu pozemkového, č. 193/0.

Obrazová příloha, pečeť č. 3.

 

Edrovice (1) (1802)

Kulatá pečeť o průměru 27 mm. V pečetním poli se nachází renesanční štít, který zobrazuje rostlinu, pravděpodobně růži, se třemi kalichy. Šňůrou perlovce je oddělena po obvodu pečetní legenda, jež je v polovině v dolním obrazu oddělena ornamentem.

GEMEIND SIGIL EDERSDORF 1802

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 838.

MZA Brno; fond D 12 Popisy hranic, č. 530.

Obrazová příloha, pečeť č. 4.

 

Edrovice (2) (1823)

Kulatá pečeť o průměru 30 mm. Pečetní obraz tvoří rostlina se třemi kalichy ve tvaru srdíčka umístěná v kosočtverci tvořeném perlovcem. Kolem něj je zároveň perlovcová šňůra oddělující pečetní legendu. Mezi nimi je také šrafované pole, které však patrně nemá platnost heraldického blasonu.(3) Stonek rostliny zároveň dělí na polovinu letopočet.

SIEGEL DER GEMEINDE EDERSDORF 1823

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1943.

Obrazová příloha, pečeť č. 5.

 

Harrachov (1787)

Kulatá pečeť o průměru 23 mm. Pečetní obraz tvoří alegorie spravedlnosti se svými typickými atributy mečem, vahami a zavázanýma očima.

HRD ° G ° M ° SIGIL.

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1426.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 398.

Obrazová příloha, pečeť č. 6.

 

Horní Město (1) (1580)

Kulatá pečeť o průměru 42 mm. Pečetní obraz je velmi bohatý. Ve francouzském štítě položeném na podnose dole s řetězem se nachází na návrší stojící havran ozdoben korunou. Za ním jsou pak přeložena dvě hornická kladiva. Nad znakem je pak uveden letopočet. Pečetní legenda je po svém obvodu z obou stran lemována pletenou šňůrou.

* SIGIL DER KAISERLICHEN FREIE BERCKSTADT HONGESTEIN 1580

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 931.

Obrazová příloha, pečeť č. 7.

 

Horní Město (2) (1787)

Kulatá pečeť o průměru 24 mm. Obraz pečetního pole tvoří oválný štít, ve kterém se nachází motiv heraldicky vpravo otočeného havrana se dvěma zkříženými hornickými kladivy nad hlavou. Štít je ozdoben korunou a po jeho stranách nalezneme motiv přikryvadel. Pečetní legenda je zvnějšku lemována perlovcem.

HANGENSTEIN BERGSTADT(4)

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1577.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 392.

Obrazová příloha, pečeť č. 8.

 

Horní Město (3) (1664)

Kulatá pečeť o průměru 28 mm. Jde o typ erbovní pečeti úplného erbu.(5) Majitel tohoto erbu nebyl dohledán zejména kvůli nečitelnému obrazu. Jedná se o druh barokního štítu, přičemž v prvním poli lze rozpoznat heraldicky vlevo otočeného koně a ve třetím poli lidskou postavu. V místech srdečního štítku je pak umístěna korunka. Součástí erbu jsou i honosné kusy –helmice neurčitelného tvaru, která jako klenot nese lidskou postavu s atributy moci, jako je koruna a žezlo. Součástí jsou pak také přikryvadla.

SIGIL ° CIVITAT ° HANGENSTEIN ° 1664

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1959.

Obrazová příloha, pečeť č. 9.

 

Horní Město (4) (1651)

Kulatá pečeť o průměru 37 mm. Motivem pečetního pole je v kosočtverci zobrazený heraldicky vpravo otočený pták s hornickým nářadím nad hlavou. Uprostřed je pak uveden letopočet 1651. Legenda z vnější strany lemovaná vavřínovým věncem nese nápis

SIGEL ° DER ° BERGSTADT ° HANGENSTTAIN

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1960.

Obrazová příloha, pečeť č. 10.

 

Horní Město (5)

Kulatá pečeť o průměru 46 mm. Motivem pečetního pole je v kartuši umístěný gotický štít,(6) ve kterém je na dvou překřížených kladivech umístěný heraldicky vpravo hledící dravý pták zdobený korunou. Nad kartuší se nachází motiv snad zvířecí hlavy. Obepnutá je řetězem, legenda následně vavřínovým věncem.

S*DER*KAISERLICHEN*FREIE*PERCKSTADT*HONGESTEI

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1961.

Obrazová příloha, pečeť č. 11.

 

Horní Město (6) (před 1749)

Kulatá pečeť o průměru 24 mm. Obraz pečetního pole tvoří oválný štít, ve kterém se nachází motiv heraldicky vpravo otočeného ptáka položeného na dvě zkřížená hornická kladiva. Ozdoben je korunou. Součástí znaku je rovněž hodnostní koruna a přikryvadla. Opis je umístěn proti směru hodinových ručiček ve spodních dvou třetinách pečetního pole.

BERGSTADT HANGENSTEIN

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1962.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 296.

Obrazová příloha, pečeť č. 12.

 

Jamartice (1) (1749)

Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Obsahem pečetního obrazu je heraldicky vpravo otočený kůň ve skoku. Legenda psaná kapitálou je z obou stran lemována vavřínovým věncem.

* SIGIL DER GEM IERMESDORFF

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 852.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 298.

Obrazová příloha, pečeť č. 13.

 

Jamartice (2)

Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Motiv obrazu tvoří v barokním štítě vpravo obrácený kůň ve skoku. Pole štítu je vodorovně šrafováno, patrně se však nejedná o heraldický blason. Nad štítem je umístěná šesticípá Davidova hvězda a náznak přikryvadel. Celý štít je následně obtočen perlovcem. Davidova hvězda také uvádí počátek legendy, která je zvlášť uvedena v půlkruhu zleva doprava v horní polovině pečeti a zároveň stejným směrem v dolní polovině pečeti.

* SIEG.DER.GEMEINDE * JERSDORF

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1969.

Obrazová příloha, pečeť č. 14.

 

Janovice (1830)

Oválná pečeť o průměru 23 x 25 mm. Jako pečetní znamení je použito Boží oko. To je lemováno řetězem perlovce a následně pečetní legendou psanou kapitálou počínající hvězdou.

* GEMEIN SIGILL IANOWITZER

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 918.

MZA Brno; fond D 12 Popisy hranic, č. 872.

Obrazová příloha, pečeť č. 15.

 

Janušov (1) (1696)

Kulatá pečeť o průměru 27 mm. Motivem této pečeti je ve znakovém hermelínovém plášti položený gotický štít srdcového tvaru, posetý body. Plášť je zdoben korunou a jako boční klenoty jsou použity kladivo (heraldicky vpravo) a kosa (vlevo). Horní polovinu kruhu tvoří pečetní legenda, ve spodní polovině je mezi dvěma ratolestmi umístěn letopočet. Celá legenda je lemována vavřínovým věncem.

IOHNSDORFER GEMEIND SIEGL 1696

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 850.

MZA Brno; fond D 12 Popisy hranic, č. 934.

Obrazová příloha, pečeť č. 16.

 

Janušov (2) (1797)

Oválná pečeť o průměru 25 x 29 mm. V pečetním poli lemovaném perlovcem se nachází francouzský štít, jeho znamením je srdce v modrém poli. Jako klenot je použit modrý kůl na svém vrcholu zakončený růží, ze které vybíhají pentle zakončené svisle visícím vavřínovým věncem.

° GEMEIN ° SIGIL ° 1797 ° IOHNSDORFER

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1425.

Obrazová příloha, pečeť č. 17.

 

Karlov (1787)

Kulatá pečeť o průměru 25 mm. V pečetním poli se nachází rostlina neidentifikovatelného druhu se čtyřmi větvemi po obou stranách, přičemž na nejvyšších sedí dva ptáci obrácení k sobě.

N C D

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 919.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 403.

Obrazová příloha, pečeť č. 18.

 

Nová Ves (1749)

Oválná pečeť o průměru 18 x 21 mm. Obraz pečetního pole je těžko identifikovatelný. Snad jde o visací zámek či gotický štít s obručí.

° RICHTER GESCHWORNE HOFMSDOR

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 839.

MZA Brno; fond D 2 Rektifikační akta, č. 167.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 321.

Obrazová příloha, pečeť č. 19.

 

Ondřejov (1787)

Oválná pečeť o průměru 18 x 20 mm. V pečetním poli se nacházejí tři květy(7) vyrůstající ze společného podloží. Kolem nich je pečetní legenda, která je poněkud netradičně lemována dvojitě vavřínovým věncem.

° ANDERSDORFFER GEMEINSIGIL

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1018.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 391.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 322.

Obrazová příloha, pečeť č. 20.

 

Rešov (1749)

Kulatá pečeť o průměru 22 mm. V pečetním poli je španělský štít, na kterém jsou položeny dva zkřížené šípy hroty nahoru nesoucí srdce, nad kterým je umístěna Davidova hvězda. Nad štítem je motiv věnce a po stranách náznaky patrně zabodaných šípů. Celý pečetní obraz je lemován šňůrou perlovce.

R S

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 835.

MZA Brno; fond D 2 Rektifikační akta, č. 167.

Obrazová příloha, pečeť č. 21.

 

Růžová (1758)

Kulatá pečeť o průměru 30 mm. Obraz pečetního pole tvoří z nádoby vyrůstající růžový keř ozdobený ve své vrchní části věncem.

° INSIGEL DER GEMEIN ROSNO

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1424.

MZA Brno; fond D 7 Matrika výnosu pozemkového, č. 391/0.

Obrazová příloha, pečeť č. 22.

 

Rýmařov (1) (1543)

Kulatá pečeť o průměru 33 mm. V pečetním poli je umístěn renesanční štít s výřezy po obou stranách. Pečetní znamení opakuje znak města, tj. heraldicky vpravo otočená šikmo šípem prostřelená vlčice.

+ SIGILVM + CIVITATIS + REMERSTAT

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 744.

MZA Brno; fond D 7 Matrika výnosu pozemkového, č. 392/0.

Obrazová příloha, pečeť č. 23.

 

Rýmařov (2) (1671)

Kulatá pečeť o průměru 40 mm. V pečetním poli je položená francouzský štít s motivem heraldicky vpravo otočené a šikmo šípem prostřelené vlčice. Nad horním okrajem štítu se nachází andílčí hlavička s křídly, patrně použitá jako štítonoš.

SIGILUM MAIUS CIVITATIS ROMANOΠOΛEΩΕ

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 886.

BALETKA, Ladislav: Znaky měst a městeček Severomoravského kraje, Opava 1979, s. 259.

ČAREK Jiří: Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 341.

KAREL, Jiří: Heraldické pověsti z Rýmařova. Střední Morava vlastivědná revue, čís. 25, 2007.

MÜLLER, Karel: Nejstarší vyobrazení znaku města Rýmařova. Sborník vlastivědného muzea v Bruntále, sv. 4, Bruntál 1989.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 286.

Obrazová příloha, pečeť č. 24.

 

Rýmařov (3)

Kulatá pečeť o průměru 23 mm. V pečetním poli je umístěn renesanční štít s výřezy po obou stranách. Pečetní znamení opakuje znak města, tj. heraldicky vpravo otočená šikmo šípem prostřelená vlčice. Pečetní legenda je pak z obou stran lemována vavřínovým věncem.

v STADT ° ROMERESTADT ° KANZLEI ° SIGIL

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 2023.

Obrazová příloha, pečeť č. 25.

 

Skály (1)

Oválná pečeť o průměru 19 x 23 mm. V pečetním poli se nacházejí tři společně vyrůstající trojlístky, z nichž dva krajní rostou směrem od sebe a prostřední vzhůru. Legenda je zvnějšku lemována perlovcem.

DORF HANGENSTEIN.

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 829.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 294.

Obrazová příloha, pečeť č. 26.

 

Skály (2) (1787)

Oválná pečeť o průměru 15 x 18 mm. Téma pečetního pole je stejné jako u pečeti předcházející, tedy tři společně vyrůstající trojlístky, z nichž dva krajní rostou směrem od sebe a prostřední vzhůru.

* DORF HANGENSTEIN

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 1427.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 396.

Obrazová příloha, pečeť č. 27.

 

Stará Ves (1687)

Oválná pečeť o průměru 17 x 20 mm. Motivem pečeti je strom neurčitelného druhu, kolem jehož koruny je opsána legenda a kolem kmenu poté rok vyhotovení pečeti.

ALTENDORF 1687

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 976.

MZA Brno; fond D 6 Josefinský katastr, č. 390.

Obrazová příloha, pečeť č. 28.

 

Stříbrné Hory (1830)

Kulatá pečeť o průměru 30 mm. V pečetním poli se nachází v španělském štítě šikmo položená radlice hrotem dolů a rovnou částí doleva, přes ni je kosmo položené krojidlo hrotem dolů. Legenda psaná kapitálou je od pečetního pole oddělena linkou a jednotlivá slova jsou oddělena hvězdičkou.

* GEMEIN * SIGILL * NEYFANGER

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 843.

MZA Brno; fond D 12 Popisy hranic, č. 1690.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 321.

Obrazová příloha, pečeť č. 29.

 

Tvrdkov (1830)

Kulatá pečeť o průměru 25 mm. Obsahem je ve vavřínovém věnci položený renesanční štít, ve kterém je heraldicky vpravo otočený kohout. V horní polovině pečeti je podél jejího obvodu kapitálou psaná legenda. Celé pečetní pole je pak ohraničeno šňůrou perlovce, který navíc vybíhá a zároveň ohraničuje pečetní legendu.

GEMEINDE PURKAU

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 847.

MZA Brno; fond D 12 Popisy hranic, č. 2128.

PINKAVA, Viktor: Unčovský a rýmařovský okres. Brno 1922, s. 376.(8)

Obrazová příloha, pečeť č. 30.

 

Žďárský Potok

Kulatá pečeť o průměru 25 mm. Motivem pečetního pole jsou dvě podané ruce, nad kterými se nachází šesticípá Davidova hvězda.

Gemeinde Brandecifen

MZA Brno; fond G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, sign. B 851.

Obrazová příloha, pečeť č. 31.



1, Podle zásad zpřístupňování publikovaných v Archivním časopise Karlem Müllerem, viz MÜLLER, Karel: Návrh pravidel pro zpracovávání typářů a dalšího sfragistického materiálu (pečetí, odlitků pečetí). AČ, č. 39, 1989, s. 215-219.

Katalog pečetí obsahuje tyto základní informace:

1.        označení majitele pečeti

2.        časový údaj

3.        vnější popis pečeti – tvar a velikost

4.        vnitřní popis pečeti – znění legendy a náplň pečetního obrazu

5.        archivní fond výskytu pečeti

6.        literatura

2, Ivan Štarha v katalogu k fondu G 125 nesprávně uvedl pořadí jako L D G S.

3, Kosmé a šikmé šrafování, patrně pouze z důvodu zrcadlového obrácení.

4, Ivanem Štarhou opět nesprávně přečteno a interpretováno jako MARGENSTEIN.

5, Dle pečetní typologie Bedřicha Karla Hohenlohe-Waldenburga.

6, Patrně se jedná o špatně vyrytý štít španělský.

7, Pinkava uvádí stromy.

8, Pinkava uvádí legendu GEMEIN BIRCKA, patrně jde o jinou pečeť, která ve fondu G 125 není obsažena.

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode