Pár slov o mé osobě

Léta jdou, mění se režimy, padají monarchie, lid defenestruje, lid kolaboruje, přichází bída, přichází blahobyt, jde to z kopce, jde to do kopce, sinusoida je věčná, stejně jako se lidé věčně množí a umírají. Generace mých předků plodily další generace. No a jednoho dne přišla řada na mne, obývat tento svět.

Světlo tohoto světa jsem spatřil jednoho pondělí ve Fakultní nemocnici v Olomouci v 9:05 ráno. Jakou to světlo mělo barvu, s jakou jsem přišel náladou a na co jsem myslel, mi není známo. Po 14 dnech mě stále neznámého pobytu, byl jsem odvezen svými rodiči do předhůří Jeseníků, do města Rýmařova, abych zde prožil většinu svého dětství. Jako dítě jsem navštěvoval jesle, které mi byly asi sympatickou institucí, poněvadž se na všech fotkách tvářím s celkem normálním výrazem. Ve třech letech přišla na řadu mateřská školka, kde jsem se z poslušného tichého dítěte měnil v díte obzvláště zlobivé, poněvadž jsem byl nucen každé odpoledne na nedobrovolný poobědový spánek, který jsem nenáviděl a dodnes je mi z něj zle. Později jsem přešel na 1. ZŠ, kde jsem z páté třídy odešel na osmileté gymnázium. Tam jsem v květnu 2006 složil maturitní zkoušku a byl přijat do Brna na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity na obor pomocné vědy historické, později se přidalo studium archivnictví a etnologie.

Už jako dítě mě historie fascinovala. Mám v sobě vzpomínky z návštěv pradědečka, z jehož chalupy jsem si odnášel první dojmy starobylosti a minulosti. Jako dítě školou povinné jsem hltal babiččino vyprávění z jejího dětství, ve druhé třídě poprvé navštívil sám městské muzeum, ze kterého jsem byl unesen. Hodně dlouho jsem v sobě nosil přání zjistit, kdo byli mí předci a kde mám své vlastní kořeny. Až jednou přišel kamarád se stejným nápadem a bylo rozhodnuto. Začal jsem s pátráním...

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode